Rozjímání IV.
18. května 2013 v 2:05
|
za závojem noci
XV. Ďábel
Přemýšlím nad ním a vytane mi na mysl obraz. Černá postava v mexickém klobouku zabraná zezadu, zalitá světlem z otevřených dveří naproti ní. Stojí v prostorné místnosti na kamenné dlažbě... Po obou stranách se tyčí zábrany a za ní se směrem k postavě, i na mě šklebí stíny. Obličeje zkřivené do bezzubého šklebu a lá obraz od Muncha Výkřik. Jsem tou postavou já, někdo jiný nebo Ty sám? Ptala jsem se na ďábla a vyskočilo tohle. Do tváře postavy nevidím... Jen bambule proti mouchám lemující klobouk se mírně komíhají, jak se postava lehce hýbě životem. A stíny se šklebí...
Musím to namalovat...
"Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko," Drtikol.
Nejvíc ďábelská je pýcha vyvěrající z nevědomosti. Chtít být jako On. Nechtít, být.
Přemýšlím nad ním a vytane mi na mysl obraz. Černá postava v mexickém klobouku zabraná zezadu, zalitá světlem z otevřených dveří naproti ní. Stojí v prostorné místnosti na kamenné dlažbě... Po obou stranách se tyčí zábrany a za ní se směrem k postavě, i na mě šklebí stíny. Obličeje zkřivené do bezzubého šklebu a lá obraz od Muncha Výkřik. Jsem tou postavou já, někdo jiný nebo Ty sám? Ptala jsem se na ďábla a vyskočilo tohle. Do tváře postavy nevidím... Jen bambule proti mouchám lemující klobouk se mírně komíhají, jak se postava lehce hýbě životem. A stíny se šklebí...
Musím to namalovat...
"Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko," Drtikol.
Nejvíc ďábelská je pýcha vyvěrající z nevědomosti. Chtít být jako On. Nechtít, být.
Světlonoš, jakožto nejmilovanější anděl, se prohřešil a spadl z výšin proto, že se zamiloval, zatoužil a chtěl být JAKO TO. Hledisko JAKO vytváří dualitu, ale zároveň je možné díky němu nastoupit cestu k sebe-poznání... Ďábelské není špatné, ale je to moment, kdy se od naprostého poznání sebe sama - včetně svých nejtemnějších hlubin, kam vneseme světlo poznání - můžeme obrátit a odrazit zpátky. Obohaceni o poznání. Není to scestí, ale součást cesty, bez které by nebylo hlubšího poznání. Je to touha poznat TO, která nás odděluje; je tím krokem, co dělí od čistého stavu vědomí..
"Není maličkost přiznat si svou touhu. Mnozí k tomu potřebují zvláštní úsilí upřímnosti. Mnoho lidí nechce vědět, kde je jejich touha, protože se jim to jeví nemožné nebo skličující. A přece touha je cestou života. Pokud si nepřiznáš touhu, pak nejdeš sám za sebou, nýbrž jdeš cizími cestami. Tak nežiješ svůj, nýbrž cizí život. Kdo by měl žít tvůj život, když ho nežiješ ty?" C. G. Jung
"Není maličkost přiznat si svou touhu. Mnozí k tomu potřebují zvláštní úsilí upřímnosti. Mnoho lidí nechce vědět, kde je jejich touha, protože se jim to jeví nemožné nebo skličující. A přece touha je cestou života. Pokud si nepřiznáš touhu, pak nejdeš sám za sebou, nýbrž jdeš cizími cestami. Tak nežiješ svůj, nýbrž cizí život. Kdo by měl žít tvůj život, když ho nežiješ ty?" C. G. Jung
